Hodinový hotel (povídka)
Stoupáme po schodech, srdce mi buší.
Jdu hned za ní, mám tak možnost nasát její vůni. O pár chvil později vyndávám z kapsy klíč a otevírám dveře pokoje.
Od stropu se až na zem v kontrastu se starými obrazy zavěšenými na zdi snášejí bílé závěsy. V místnosti je velká postel, vana, láhev vína položená na stole.
"Vypadá to na dobrý ročník," povídá. Do místnosti se derou slabé paprsky slunce.
Přepálené noční lampičky, na zemi pohozené oblečení, propocená prostěradla, místo, kde dvě bezejmenné duše na malý okamžik zapomenou, jak chutná osamělost.
Lehla si na postel, já si sedl na staré křeslo naproti ní. Chvíli ji mlčky jen tak pozoruji. Na sobě má spodní prádlo a košili, kterou drží dva ozdobné knoflíky. Vlasy má položené na prsou a její vlhké plné rty mě přímo vybízejí, abych šel a ochutnal. Představuji si, jak jí svlékám, dotýkám se každého kousku jejího těla a ona celá hoří. Oči má zavřené a světlo jí přes filtr závěsů hřejivě barví tvář.
V myšlenkách jsem se na okamžik ztratil. Už to nevydržím, nakloním se k ní a políbím ji. Chutná po víně. Rukou jí sjíždím dolů po páteři a nohou vklouzávám mezí její stehna. Cítím, jak se její noha ovíjí okolo mojí a přitahuje si mě blíž.
Dívám se jí do očí, je tak krásná. Nejraději bych si tenhle okamžik vyfotil napořád.
Oba však víme, že mojí pozornost a polibky už zítra potřebovat nebude.
K ránu oba usneme a budeme klidně spát.
Bez výčitek..
- hodinový hotel
lk.
Vlastní tvorba • terapie psaním 🖋️